Historie

Vzpomínky na začátky TJ Sokol Polabiny

Výkonným výborem TJ Sokol Polabiny - Pardubice jsem byl požádán, abych zavzpomínal - jako jeden z pamětníků - na dobu založení a začátky této tělovýchovné jednoty.
Ani se nechce věřit, že v závěru měsíce prosince tohoto roku uplyne už 35 let bohaté činnosti TJ Sokol Polabiny, která se stala ve své době jednou z největších tělovýchovných jednot v našem městě a svým zaměřením na poměrně širokou škálu sportovní a tělovýchovné činnosti, převážně dětí a mládeže, měla i prestižní postavení mezi TJ sídlištního typu celého kraje. K tomu, abychom těchto úspěchů a pozornosti dosáhli, bylo zapotřebí mnoho zapálených lidí - cvičitelů, trenérů, organizátorů - žen, mužů ale i dorůstající mládeže a musím říci, že jsme jich měli opravdu hodně. Také jsme se s nimi často chlubili a také nám je nezřídka záviděli. Vždyť v době největšího rozkvětu tělovýchovné jednoty jsme měli přes 120 dobrovolných, převážně kvalifikovaných cvičitelů a trenérů a členská základna čítala až přes 1 200 členů v 8 - 10 odborech a oddílech. Bohužel, ty časy jsou pryč a můžeme jen vzpomínat.
Takže se raději vrátím k roku 1965, kdy tehdy přišla iniciativní myšlenka na založení tělovýchovné jednoty v právě se rodícím sídlišti Polabiny, a to z odboru školství a kultury tehdejšího MěNV v Pardubicích. Jeho vedoucí, pan Václav Kurka - jinak také obyvatel nového sídliště, vyzval několik občanů, kteří měli vztah ke sportu, aby připravili podmínky pro ustavující schůzi budoucí TJ. Po důkladné přípravě k ní došlo 21. prosince 1965, v sále Klubu Polabiny I. Zde se sešlo na 50 občanů, kteří měli zájem o tělovýchovnou a sportovní činnost u nás, v Polabinách.
Po dlouhé diskusi o budoucí činnosti se na této schůzi ustavil výbor TJ a do jeho čela byl zvolen p. Josef Štěch a byl také přijat název - TJ Polaban. Od této doby přišla na pořad dne práce, starosti a strasti, ale také radost z toho, co se podařilo.
Na počátku roku 1966 se už rozjelo cvičení dětí v tělocvičně nové školy - ZŠ I. Novotou vonící prostorná tělocvična se naplnila dětmi, trochu později už projevili zájem o cvičení i dospělí. Kvalitní cvičební hodiny zajišťoval nově se tvořící cvičitelský sbor odboru ZTV (základní tělesná výchova), který se později přejmenoval na ZRTV. Od samého začátku mu radou i zkušenostmi pomáhal p. Ferda Gottwald, který se později, kdy přestoupil z TJ Lokomotiva do naší tělovýchovné jednoty, stal vůdčí osobou veškeré činnosti v odboru ZTV/ZRTV, prakticky až do své smrti v r. 1981.
Spolu s odborem ZTV zahájil svoji činnost i oddíl šachu, který však vydržel pouze asi 1 rok, jeho vedoucím byl p. Hanč.
Za zmínku stojí zjištěný stav členské základny koncem prvního roku činnosti, k 31. 12. 1966, tj. celkem 488 členů, z toho 308 žactva. Ve 2. roce (1967) se rozjela pohybová výchova žen při hudbě, u jejíchž začátků byla pí Eva Dušková, která má velkou zásluhu na tom, že tato zájmová činnost pro ženy a děvčata zaznamenala veliký zájem a popularitu nejen mezi polabinskými ženami. Následovkyně pí Duškové rozvinuly tuto činnost tak, že později jsme zapsali, pokud se dobře pamatuji, až na 500 zájemkyň o toto cvičení v několika obměnách a to v jednom cvičebním roce.
Od tohoto roku (1967) se začala tělovýchovná jednota postupně roz-růstat o sportovní odvětví a to nejdříve jako kroužky odboru ZTV/ZRTV a po krátké době jako samostatné oddíly. Byly to: volejbal (p. Homolka), košíková (ing. Stehlík), badminton (ing. Doupovcová), stolní tenis (pan Vymětal). Ty se pak po krátké době postupně zapojovaly do mistrovských soutěží svých sportovních svazů a často bojovaly o republikové umístění v turnajích, pohárech apod. Úspěšně reprezentovaly naši TJ i město Pardubice.
Činnost TJ se nezaměřovala jen na cvičení a sportování, ale další oblastí byly akce, které byly zaměřeny převážně na děti. Jednak to byly tělovýchovné besídky, kde hlavně děti ukazovaly rodičům a známým, co se ve cvičení naučily, dále se v rámci MDD pořádaly pro děti různé zábavné sportovní soutěže a v roce 1967 byl také dán základ jedné z tradičních akcí tělovýchovné jednoty, která měla po řadu let velikou odezvu mezi dětmi. Byl to závod na tříkolkách o "Perníkovou přílbu".
Samozřejmě, takovýchto akcí postupně přibývalo, jako např.:
Kuličkový král - turnaj ve hraní kuliček (ve spolupráci s Klubem Polabiny I), nejvyšší účast dětí v roce 1971 - přes 200 účastníků;
Dětský karneval - nejprve v létě s průvodem po sídlišti, později, v zimním bálovém období, ve všech prostorách restaurace Labe v Polabinách (později Polabí), několikráte jsme "zápasili" s přeplněným sálem (přes 500 účastníků)
Vánoční besídky - pod ustrojeným stromkem a později s Mikulá-šem a čertem
TJ se rozrůstala a začal se projevovat nedostatek cvič. hodin, kapacita jedné tělocvičny nestačila. Řada zájemců musela být odmítána, zápis děti předčasně ukončen. Velkým přínosem bylo otevření další ZŠ, na II. okrsku našeho sídliště, kde od září roku 1968 nalezli útočiště další naši cvičenci a rozšířila se i činnost sportovních oddílů, což se pochopitelně promítlo i do stavu členské základny, který přesáhl počet 600, z toho 400 mládeže.
Výbor TJ neměl samostatnou místnost, schůzovalo se různě, agenda stále narůstala a takovýto stav se stával neúnosným. Zatím byla marná snaha získat vlastní místnost (podařilo se až v roce 1970, za významné pomoci OV ČSTV a MěNV, kdy jsme na dlouhá léta - až do poloviny 90. let, získali prostory v přízemí budovy Klubu Polabiny I).
V roce 1968, který otevřel i naděje pro lepší život, jsme vysadili "lípu svobody" a to na I. okrsku u požárního bazénu za dosti značné pozornosti a účasti obyvatel. Bohužel, tato lípa vzala, postupem let za své.
Rok 1970 byl významný tím, že byla schválena změna názvu TJ a to na TJ Sokol Polabiny - Pardubice, který přetrval do dnešních dnů, přes veške-ré peripetie let normalizace i po revoluci v r. 1989, což že je velmi dobře.
V r. 1972 byla vypsána soutěž na znak tělovýchovné jednoty a tak z došlých návrhů byl vybrán a schválen znak, kterým se tělovýchovná jed-nota presentuje i dnes.
Vzpomínám také na zájezdy na hory s dětmi a to nejen na turistické v letním období, ale hlavně v zimě. Z dnešního pohledu se zdá snad až ne-skutečné, že počty dětí, které se s námi dostaly na hory, přesahovaly v jednom roce počet 600 účastníků.
Když jsme u těch zájezdů, protože všichni cvičitelé, trenéři i funkcionáři pracovali jednoznačně zdarma, bez jakékoliv finanční odměny, organizoval pro ně výbor TJ zájezdy na Moravu, do Prahy na divadelní představení atd. Jako odměnu za jejich celoroční obětavou práci pro TJ.
V počátku sedmdesátých let jsme začali a mnoho dalších let uskutečňo-vali a organizovali, pochod Pardubice - Ležáky, Chrudim - Ležáky apod. Tento pochod si získal velikou oblibu a stal se jedním z tradičních akcí TJ.
V této době jsme se také pokusili založit další tradici - SPOLEČENSKÝ VEČER. Bohužel, pro nezájem vlastních členů, dlouho tato tradice nevydržela.
A teď se zase vrátím na pole sportovní. Tato část TJ se opět rozšířila a to o turisty, kteří začali svoji bohatou činnost od r. 1975 pod vedením manželů Čechových, a tím byl také položen základní kámen další tradice - Sídliště na pochodu, alias Pardubická podkova.
Ve druhé polovině sedmdesátých let začal svoji činnost kroužek a později oddíl lyžování mládeže (ing. Smetánka). Nesmím ale zapomenout ani na kroužek sportovní gymnastiky, ze kterého vyrostl samostatný oddíl. U jeho počátku byli hlavně Ferda Gottwald a paní Holíková, která obětavě dojížděla až z Dukly.
K dalšímu rozvoji přispělo i otevření již 3. ZŠ a po několika letech i 4. ZŠ v Polabinách, takže v počtu cvičebních a trénikových hodin se podstatně naše situace vylepšila. Prakticky jsme využívaly 4 velké a 3 menší tělocvičny. Přesto jsme ještě požadavky oddílů museli omezovat. Vždyť např. odbor ZRTV měl v roce 1980, z dnešního pohledu neskutečných 18 oddílů.
V 80. letech přibyl ještě oddíl volejbalu a také vznikl oddíl házené děvčat (pan Chaloupka), který ale byl začleněn do ZRTV.
Jak jsem už vzpomněl, neměli jsme nouzi o cvičitele a trenéry, kteří ročně věnovali svým svěřencům hodně přes 10 000 hodin a to nebylo málo. Za těch 35 let jich bylo na stovky, takže je třeba jim poděkovat, i když třeba jen ve vzpomínkách. Úmyslně jsem se vyhnul jménům, jen několik jmen jsem uvedl u založení odborů a oddílů. Vždyť by ani nebylo možné vyjmenovat tu celou plejádu těch, kteří svůj volný čas věnovali této TJ.

E. Vařák, hospodář TJ

Po roce 1989 získává TJ právní subjektivitu a pokračuje ve své činnosti. Bohužel udržovat její činnost se nedaří tak dobře. Výsledkem je odchod několika oddílů (lyžování, stolní tenis atd.). Lidí, kteří se věnují práci funkcionářů je stále méně, náklady na činnost oddílů neustále vzrůstají. Jak se blíží pád Sazky, z které nám plynuly nemalé dotace na činnost začínají vznikat problémy i financemi. Zde musím vyjádřit poděkování magistrátu města Pardubic, který pomalu přebírá roli podporovatele naší TJ v rámci různých dotací. Některé oddíly se drží na stejné úrovni (cičení žen) některé strádají (SPV), ale zase některé strmě rostou (badminton). V tomto oddílu se v letech 2000-2013 podařilo vychovat několik mistrů republiky a členská základna vystoupala z cca 30 členů (1989) na neuvěřitelných cca 180 členů. V roce 2013 byl oddíl 18 nejlepší badmintonový oddíl v ČR.

V roce 2013 TJ prodává chalupu v Mladkově, hlavně z důvodu, že není schopna se o ní dobře starat a výhledově nebude mít finance na větší rekontrukci, která bude nutná.

V tomto roce opouští ze zdravotních důvodů naši TJ dloholetý funkcionář TJ pan Vařák. O rok později tzn. v roce 2014 končí svoji činnost oddíl bowlingu.

Za VV TJ Martin Kulhánek