zpět > naše turnaje

dĚTSKÝ TURNAJ, HOLICE
12. 11. 2016

Ve stínu konání velkých událostí uplynulého víkendu, a to kvalifikace na ME družstev (dospělých), prestižního turnaje dospělých Memoriál Holobradého, ale především MČR družstev U15, kde jsme získali historický titul mistra ČR, se v Holicích konal další z řady turnajů, těch nejmenších.

V tradičně pohodové atmosféře pod taktovkou organizátorů Míry Pacovského a jeho pomocníka Milana Schejbala, kterým vždy skvěle sekunduje "kantýnská" Renča (skvělý gulášek), svádělo souboje na čtyřicet nejmenších badmintonistů v kategoriích U7,9,11 a 13.

Jak bývá zvykem, tak i tentokrát zápolilo početné startovní pole, hájící naše barvy a i tentokrát velice úspěšně.

Badmintonové křtiny zde zažil úplný benjamínek Michal Hemerka. Sice po pěti porážkách (nikterak drtivých) neudržel slzičky, ale jeho statečné srdce snad vše ustálo. Musel totiž uznat, že 2 měsíce tréninku asi opravdu na medaile nestačí.

Kategorii devítek jsme ovládli bezpečně, když tři ze čtyř zúčastněných obsadili nejvyšší příčky. Mezi děvčaty Adéla Urbancová a mezi chlapci ve velmi "netradičním" pořadí Kryštof Ježek a Martin Hykel. Šimon Hlavnička také poprvé okusil turnajovou atmosféru, ale pojal to celé jako sběr vyhraných míčů než nějakou honbu za medailí, která pro něho visí přeci jen velmi vysoko.

V jedenáctkách se odehrála zřejmě dosavadní životní badmintonová událost Adama Burgeta, protože ve finále dokázal přetlačit našeho reprezentanta z nedávného, bronzového, neoficiálního MČR U11, Vojtu Havlíčka. Ten pochopitelně finálovou porážku oplakal, ale být Adamem, bál bych se kruté odplaty.

Mezi děvčaty se jako lvice prala Barča Kulhánková, ale stejně jako u Vojty, tak i u ní to byl pláč, který nakonec ovládl její tvář, místo úsměvu. Zbyla na ni neoblíbená "brambora" na krku, ale doufejme i chuť ji příště proměnit v kov.

V nejstarší kategorii třináctek jsme tentokrát mezi dívkami žádnou zástupkyni neměli, za to však kluků rovnou pět. Marek Cejp, Pavel Jeništa, Honza Rybyšar, Filip Slach a Tomáš Urbanec. Předem bylo tedy jasné, že na všechny medaile nezbyde. Nakonec se pouze abecedně poslednímu jmenovanému podařilo vydolovat alespoň bronz. V těžké konkurenci, především ze sousedního Hradce, jej lze bezpochyby považovat za úspěch.

Marek i Honza, si dovolím říci, berou badminton jako sport, který je baví a chtějí si jej především užít, i když to žádné pódium nepřinese. Pavel, jak už je zvykem, bojoval seč mu síly stačily, ale na medaili to bohužel o kousíček nedalo. Obdobně na tom byl i Filip, kterého jsem viděl ve velice líbivém zápase s pozdějším vítězem a myslím, že by to chtělo jen více soustředěnosti.

Celkově lze říci, že všichni ukázali, co v nich je a snad pocítili, že pro dosažení vyšších met je třeba více zabrat v tréninku.

Posledním významným faktem tohoto turnaje byla i účast "nového" trenéra těchto špuntů - Marka Vykydala.

Máro ??? Jen tak dál...!!!

TomS.

fotogalerie