zpět > naše turnaje

U9,11 Kralupy n/V - 30.1.2016

Do 140 km vzdálených Kralup nad Vltavou, poprvé v historii, nelenili se mnou vyrazit tři naši mini žáčci - Adélka Fridrichová, Martin Hykel a nejmladší z nich Kryštof Ježek. Oddíl SK Prosek Praha pod vedením Tomáše Krajči, zde uspořádal turnaj pro nejmenší, jehož se účastnilo úctyhodných bezmála 100 hráčů...!

Hned v úvodu nás však přivítaly dvě poměrně chladné haly, což zaskočilo především Marťase. Nechal totiž doma tepláky a vymlouval se na maminku. V sedmi letech je mu to možné i věřit. Nebylo nic jednoduššího, než se zahřát pohybem. V hale, kde hrály kluci (kat.U9) se brzy oteplilo a navíc na podlaze byly položeny badmintonové koberce, takže kluci hráli jako v bavlnce.

Kompletně to tentokrát "odprdla" Áďa, protože nejenže musela odehrát celý turnaj v prochladlém prostoru (tipuji max.17-18°C), ke všemu bez koberců na drsnějším povrchu, ale navíc poprvé již v kateg. U11, což se ukázalo nad její síly. Ve skupině ve třech zápasech byla všemi přemožena. Za to však v soupeřce v boji o konečné pořadí vyvolala takovou hrůzu, že jí na kurt ani nenastoupila. S kontumačním vítězstvím jsme se nehodlali smířit a tak jsme vyzvali jinou holčinu, s kterou si velmi dobře zahrála a přeci jen vybojovala výhru. Podstatným zjištěním z tohoto turnaje je fakt, že Áďa dokáže (k mému úžasu) zahrát překrásný clear po lajně. Teď už jej jen pilovat, aby toho mohla více využívat. No a co již bývá u Áďi zvykem ? Že i přes porážky se dokáže přenést s úsměvem...!! Moc ji opět nejen za to chválím, ale také za snahu, která ji neopouští ani v tréninku.

Zdálo by se, že kluci, jak již bylo zmíněno, si neměli nač stěžovat, protože jsem zapomněl dodat, že byli po celou dobu v rukách statného ošetřovatele Luboše Ježka, kterýžto nás ke všemu dopravil tam i zpět.

Avšak problém nastal úplně v jiné věci. Stručně shrnuto - snížená síť (130 cm), zkrácený kurt (na podávací čáru deblu) a přednost péřového míče - vražedná kombinace. Pinkací Martin se s touto skutečností vyrovnal po svém, hraje totiž především hlavou, jakýsi pinkací badminton. Ale Kryštof hned v úvodním zápase s největším soupeřem tíhu této situace neunesl psychicky a houby platná byla má přítomnost i tatínka Luboše. Kryšťa se holt narodil pro vítězství a nikoli pro porážky.
Moc a moc bych zde rád poděkoval Evě Titěrové, mamince vítěze uvedeného úvodního zápasu, které se bez jakýchkoli pochybností podařilo Kryštofa dostat zpět do turnaje. A to velmi úspěšně, neboť ten se nakonec vyškrábal až na stříbrnou medaili...!

Cestu se mu poměrně znatelně pokusil zkřížit v úplně poslední zápase právě Martin, jež s ním prohrál jen 13:15 a 12:15 a nechybělo mnoho, aby naplno využil zmiňovaných výhod.

Takže konečná stříbrná a bronzová medaile z tohoto turnájku je dalším úspěchem nejen pro náš oddíl, ale především pro jmenované. Zároveň snad příslibem (mým zbožným přáním), že kluci spolu vytvoří tandem, který bude postrachem všech jejich badmintonových vrstevníků. Ale to je daleká budoucnost. Doufám... :-)

Nemohu jinak, než všem zúčastněným opět poděkovat za krásnou neděli (hranolky v Mekáči za odměnu za to vždy jistě stojí) a popřát stejné, ne-li větší, množství chuti a vytrvalosti do další práce...

TomS.

fotografie