LODM 2015

Letní olympiáda dětí a mládeže

Toto letní setkání mladých sportovců (koná se i zimní), konkrétně žáků základních škol, se konalo již po sedmé, poprvé se však mělo možnost představit i zápolení s opeřeným míčem. Hostitelem tohoto maratonu sportů se pro letošek stal Plzeňský kraj, jehož hlavní město se na celých 5 dní zahalilo do úžasné olympijské atmosféry.
Její nádech jsem měl tu možnost nasát spolu se čtyřmi hrajícími členy, naší badmintonové minivýpravy, již tvořili Káťa Stehlíková, Áďa Seibertová, Martin Siegl a Matěj Ehm.
Veškeré informace, výsledky i další zajímavosti jako články a fota jsou k nalezení např. zde anebo zde.
Já bych se zde pouze pozastavil jen u několika mých osobních postřehů a dojmů z celé této události. Nedělní čtyřhodinový přesun do dějiště her neklimatizovaným autobusem v 30-ti stupňových vedrech jsme nakonec ve zdraví přežili, stejně tak jako úvodní zmatky v rozdělení pokojů. Ale naštěstí jsme byli všichni česky mluvící, takže zanedlouho jsme našli řešení, když jsem svůj dvoulůžkový pokoj přenechal děvčatům ze Středočeského kraje. Ta se nám za to "odvděčila" královsky, když nás následně v deblu připravila o bronzovou medaili. Týden jsme nakonec přečkali na trojlůžkáči všichni mužského pohlaví z Pardubického kraje a řekl bych, že celkem bez úhony.
Další nemilé překvapení nás čekalo u nedělního podvečerního losování, kdy nejprve Adéla losem přišla o poslední nasazované místo v pavouku dvouhry, což neznamenalo nic jiného, než stopku již ve druhém kole od druhé nasazené. Martinovi byl přisouzen největší favorit a pozdější vítěz také velmi brzy, a to již v kole třetím. Vůbec nejtěžší los pak schytal Matěj, který v singlu vypadl již v prvním kole, v mixu s Adélou ve druhém s pozdějšími vítězi a i v deblu nedokázali přejít taktéž přes pozdější vítěze, byť s Martinem předvedli famózní první set. Co dodat? Smůla.
Nedělní podvečerní rozladění alespoň trochu spravilo působivé slavnostní zahájení olympiády, které bylo však také provázeno velmi vydýchaným vzduchem zaplněného zimního stadionu místních indiánů. Ten jejich nejznámnější, Martin Straka, dokonce přinesl olympijský oheň. Další řada našich olympioniků pak byla vlajkonoši jednotlivých krajských výprav.
Přestože naši badmintonisté tímto zahájením nikterak oslněni nebyli, já jejich názor rozhodně nesdílel, neboť na mne atmosféra, nadšení dětí, rachot hřmících vuvuzel, jako i dětský symfonický orchestr, zpívaná hymna, prostě celý program vůbec, zanechaly hluboký dojem.
Přiznám se, že samotný badmintonový turnaj pro mne znamenal minimum nějakých herních překvapení, za to přichystal řadu nepříjemných překvapení, s kterými se museli psychicky vyrovnávat především shora jmenovaní. Mám na mysli více než diskutabilní přístup vrchního rozhodčího, s kterým jsem se za celých osm let u mládežnické kategorie nesetkal. Velmi mne jen mrzelo, že jsem nebyl schopen vysvětlit svým svěřencům křivdu, kterou, dle mého soudu právem, pociťovali. Naše nálada byla natolik poznamenána od samého úvodu, že bezesporu mohla mít vliv i na jednotlivé výkony, ale jedná se pouze o mou spekulaci.
Veškeré zážitky z badmintonového turnaje koneckonců podtrhly dvě medaile & obě bramborové (mix Káťa s Martinem a debl Káťa s Áďou).
Vzhledem k tomu, že poslední den olympiády jsme se již badmintonových soutěží neúčastnili, našli jsme čas na návštěvy jiných sportovišť a měli tak možnost nasát neporovnatelnou atmosféru badmintonové soutěže a jiných - těch kolektivních, jako např. hokejbal, basketbal, či házená.
Závěrečným zážitkem této, pro nás již možná neopakovatelné akce, bylo slavnostní zakončení, na kterém jsme si m.j. mohli i zatančit nejen u ústřední melodie olympiády. Zhasnutím olympijského ohně a ostatnímo oficialitami se pak vše ukončilo symbolicky ohňostrojem. Posledním zážitkem z Plzně (krom návštěvy McDonald) pak zůstane koupel části pardubické výpravy v kašně na náměstí. Atmosféra, která tento týden provázela prakticky všechny účastníky se dá popsat jediný slovem "SUPER". A já si ji v paměti uchovám velmi dlouho.
A i přes shora uvedené nepříliš šťastné okamžiky, které nás potkaly, bych zde rád závěrem konstatoval, že jsme se, i díky péči vedoucích výpravy krajského úřadu, měli v Plzni opravdu báječně...
TomS.

fotografie