1. 3. 2014 - dĚtskÝ turnaj Holice

O uplynulém víkendu bojovaly o medaile nejen nejlepší "třináctky", ale také náš badmintonový potěr.
V Holicích, pořadatelé tamního takřka čerstvě vzniklého oddílu, uspořádali opravdu krásný, pohodový turnájek pro začínající.
Velmi chválihodnou skutečností je nejen zájem, který naší nejmenší svou účastí projevili, ale především pak výkony, kterými se zde prezentovali.
V nejmladší kategorii se jim podařilo získat hned tři medaile. Velmi cenný bronz si odvezla Apolenka Bártová, vysněné stříbro Denča Valentová a nejcennější kov si vybojoval mezi chlapci Tom Urbanec. Do vyřazovacích bojů pak ještě ze základních skupin postoupili Honza Rybyšar a Kuba Seibert, ale první kolo pavouka bylo jejich cílovou stanicí. Vojta Havlíček nedokázal i přes veškerou snahu ze své skupiny jít dále, a tak se ve tváři objevili i slzičky neštěstí. Jenže ty nepatřily zmíněnému nezdaru, nýbrž předčasnému odjezdu z turnaje před samotným vyhlášením, při kterém se odměna rozdávala každému. Ale i toho se nakonec Vojta s bratrem dočkali díky obměkčenému srdci jejich otce, který se tam s nimi vrátil.
Zmíněný bratr - Jára se spolu s našim nejnovějším členem Filipem Slachem ve skupinách také prali se soupeři seč mohli, ale výsledkově nelze konstatovat nic jiného, než, že při tréninku bude třeba více zabrat. V této starší kategorii U11 si na medaili nakonec sáhl Pavel Jeništa, i když tentokrát to byla "pouze" ta pomyslná bramborová. Věřím, že příště už to bude i ta kovová. Mezi děvčaty se za naše barvy bila Carol Reimová, které nelze odepřít jak snahu na kurtu, tak především všudypřítomný úsměv ve tváři. Při pohledu na ni i její maminku, jsem pevně přesvědčen, že si to obě náramně užily.
V nejstarší kategorii U13 jsme pak už měli jediného zástupce, a to Vojtu Rybyšara, který již po několikáté tvrdě okusil na vlastní kůži, že vítězný míč v této kategorii bývá velmi málo kdy zadarmo. Odehrál zde také velmi pěkné zápasy a z toho, co jsem stačil vidět soudím, že více jak 1/2 roční intenzivní snažení je znát.
Rád bych tímto Všem jmenovaným poděkoval za vzornou reprezentaci a popřál jim mnoho a mnoho chuti a sil do další práce. Cesta je daleká a trnitá, ale dají se na ní potkat sladké odměny.
Neodmyslitelné dík patří samozřejmě rodičům, bez kterých to lze jen stěží, ale tentokrát i, jak bylo již v úvodu naznačeno, v neposlední řadě též organizátorům. Krásné prostředí, příkladná organizace, pohodová atmosféra, odměny i medaile pro každého a výborný guláš.
Co více si přát....???
TomS.

…a jak to tak v životě bývá, lidé jsou tvorové omylní, tak i já se tímto hluboce omlouvám Jendovi Lichému, za ten omyl svůj, když jsem jej ve svém shora popsaném hodnocení opomněl.
A zrovinka pro něho tento turnaj znamenal tak důležitou životní událost – zisk první tolik cenné medaile…! I já osobně zde musím potvrdit, že takovou tréninkovou výdrž a píli, kterou on doposud měl, byť nepřináší tolik, výše citovaných, sladkých odměn, kolik by si třeba představoval, tak té by mu kdejaký člen našeho oddílu mohl jen závidět.
Jendo – přijmi prosím mou omluvu a zkus i nadále pokračovat ve svém úsilí.
TomS.

fotografie