zpět > naše turnaje

NejlepŠÍ „tŘinÁctky“
jsou z VÝchodnÍch Čech

Na závěrečný turnaj sezony, kat. U13, kterým jsou tradiční regionální výběry v Českém Krumlově, náš výběr odjížděl v nejsilnější možné sestavě – tedy Adéla Seibertová (Pce), Kateřina Stehlíková (Lanškroun), Róza Bártová (Pce), Martin Siegl (Osík), Marek Vykydal (Pce) a Marek Aubus (HK). A zároveň jako papírový favorit, přičemž tato role zcela jistě nebyla záviděníhodná. Také proto jsem již před turnajem nabádal k respektu v sílu soupeře, především pak výběrům Prahy, Severní Moravy, ale i např. Jižních Čech.

S pokorou lze přiznat, že v samotném úvodu turnaje nám přálo štěstí, když z druhého losovacího koše nám byl, paradoxně rukou nejobávanějšího soupeře, přidělen ze třech možných soupeřů ten nejhratelnější. Neznamenalo to však, že jsme již ve finálové skupině, to bylo třeba nejdříve stvrdit na kurtech.

První utkání s outsiderem skupiny náš tým, až na úvodní set celého klání, zvládl s přehledem bez ztráty kytičky. Jednu takovou jsme ztratili v následném souboji o postup do bojů o medaile s celkem Jižní Moravy. Nutno podotknout, že však za velmi rozporuplné situace, kdy za stavu 1:1 na sety a 19:20 nám byl odepřen míč, který dle svědectví všech přihlížejících, nikoli dle mého názoru, či soudu, byl min. 5cm před čarou v kurtu. Avšak rozhodčí (též z řad soupeře) zrovna tento veledůležitý moment „prospal“. Za již rozhodnutého výsledku celého utkání by se zdálo, že nebylo co řešit, nýbrž opak byl, bohužel, pravdou.

Naštěstí měla celá nešťastná událost na naši Káťu vliv pouze krátce po zápase, neboť týž den v podvečer byla rozehrána finálová skupina, ve které nás čekal nejdříve výběr Severní Moravy, v neděli pak následně výběr Jižních Čech. To, co naši bojovníci, ale i jejich soupeři předváděli, se dá popsat slovy nelítostný boj.

Úvodní mix byl náš povinný bod, což Róza s Markem A. potvrdili. Avšak následný singl jedniček mezi Martinem a Adamem Blaníkem byl jednou z největších bitev turnaje a možná také i klíčovým duelem v celém klání. Když náš tajný trumf Marek A. nastupoval do zápasu s Michalem Vitošem, vedli jsme již, tak trochu překvapivě, 2:0. Marek svým výkonem potvrdil naše tajná přání, že tento bod bude náš a zvýšil náš náskok na 3:0. Za toho stavu mohla Adéla nastupovat proti jednoznačně nejlepší hráčce celého okruhu (i patnáctiletých) Švábikové s pocitem, že nemá co ztratit. Jenže možnost, že, ona může získat čtvrtý rozhodující bod a především fakt, že se jedná o jejich vůbec první vzájemné měření sil v historii, v ní pravděpodobně vyvolal bojovnost a vůli po vítězství, kterou jsem dosud osobně neznal. Výsledek nakonec vyzněl tak, jak papír předpokládal, nicméně i pocity jí samotné napovídali, že to byl výkon hodný pochvaly. To, co se nepodařilo Adéle, však zvládla Káťa. Proti Beátě Fukalové nastupovala nejen s respektem, ale velikým strachem ze zodpovědnosti, protože následné deblové zápasy již pro nás vyznít „neměly“. Na kurtu se, možná díky zážitku z předešlého, zmíněného, utkání, proháněla jako lvice, která by svého soupeře nejraději „rozsápala“. Za gesto, které jí je bohužel vlastní, o kterém my kdo ji známe, víme, že myslí jako své hecování, nikoli výhružku soupeři, však dokonce vyfasovala napomenutí od vrchního rozhodčího. I s ním ale dokázala v opravdu krásném zápase Belu velmi těsně porazit a vybojovat tak rozhodující čtvrtý bod. Zbývající debly opravdu dopadly dle očekávání v náš neprospěch, byť Martin s Markem V. kousali až do samotného závěru. Vítězství nad Severní Moravou v poměru 4:3 bylo obrovským povzbuzením před závěrečným nedělním duelem s výběrem Jižních Čech.

Dlouho do noci jsem pak přemítal, jak obehrát sestavu, ve které se ukrývají nepolapitelný Nikola Siviglia, nevyzpytatelný a našimi, některými hráči obávaný špunt, Honza Janoštíkovic, stejně tak v poslední době ve velice dobré pohodě a výkonnosti hrající Bára Hadáčková (bronzová medailistka z nedávného MČR), která tady porazila i Terku Járovou. To byl opravdový respekt před tímto duelem. Deblový pár Janoštík, Šimoník se našim borcům také zdál přesilný a k tomu všemu jsem ještě, jak se později ukázalo, malinko podceňoval schopnosti Zuzky Matouškové. Nemluvě o tom, že za zády tato sestava má velezkušený koučový tým – pár Lindy a Romana Janoštíkových.

Nakonec jsme tu naši sestavu poskládali, koneckonců jako celý víkend, společně všichni zúčastnění, vč. našeho nového psychoterapeuta Dušana Aubuse.

Překvapením mělo být nasazení prvně v historii hrajícího mixu Adéla & Martin, neboť jsme tajně doufali, že Nikolu s Bárou „umlátí“. A kdo tento zápas viděl, tak ví, že se tak málem i stalo. Strhující zápas, který sledovala takřka celá hala, nakonec za stavu 19:20 ve třetím setu smolně rozhodla nepovedeným úderem Áďa. Tak jako tak, lze jednoznačně říci, že mač to byl skvělý. Když na kurt nastupoval Marek V. proti Nikolovi, bylo zřejmé, že bod v tomto zápase by byl největším překvapením turnaje. To se však nekonalo, ale ke cti Marka nutno podotknout, že měl snahu Nikolu po kurtu trochu „povodit“. Slova jeho samotného, že „…to je strašný. On je všude & on má všechno.“ jsou dosti výmluvná. Když tedy na kurt kráčel Marek A., který se Janoštíka nebál (proto byl také nominován), prohrávali jsme již 0:2. To jsme ještě netušili, že naposledy. Marek v zápase s Honzou vcelku vládl a nepustil ani set. V tu chvíli šla na řadu Adéla, která v následném duelu s Bárou měla za úkol nejen získat velmi důležitý bod, ale také především potvrdit žebříčkové postavení, když z MČR si oproti Báře medaili nepřivezla. Souboj to byl velmi vyrovnaný, ale Adéla přeci jen také nepřipustila ztrátu jediného setu. Za to však menšího šoku jsme se dočkali v singlu dvojek, kdy Káťa měla jednoznačně získat jistý bod. Překvapivě velice dobře hrající Zuzka Matoušková jí hned v úvodu vzala set. Šokovaná Káťa se z jejího nástupu vzpamatovávala ještě v půli setu druhého, ale svou dravostí a především nevzdávajícím se duchem zápas otočila a nakonec s přehledem zvítězila. Za tohoto stavu, 3:2 pro nás, šli Káťa s Rózou de deblu povinovány, že mají vybojovat čtvrtý rozhodující bod, který by znamenal zlatou medaili. A tak se i stalo. Vítězný a „zlatý“ míč nakonec skončil na raketě Rózy, té, která chuděra celý víkend strávila v „nevděčné“ roli trojky, bez které to na této soutěži ale nejde. Zhostila se jí se vší pokorou a poctivým přístupem přinesla mužstvu cenné čtyři body. Koneckonců – neprohrála na turnaji zápas. Poslední duel Martina s Markem V. proti mrštným cvrčkům Honzovi J. a Ríšovi Šimoníkovi, plný nasazení a obětavosti, pak již nemohl zvrátit fakt, že prvenství z turnaje povezou Východní Čechy.

Dílo bylo dokonáno, neskutečná radost nás všech z nás tryskala na plné obrátky, a kdo to zná, ten ví, že to nelze slovy ani popsat. Kdo to nezažil, tomu to ze srdce přeji, poněvadž já, jak jsem prohlásil :

„Já už to znám, já to s Vámi mohl prožít, já již mohu umřít s krásným pocitem, že jsem rád, že jsem tady s Vámi žil.“

Velice rád bych tímto poděkoval Všem, kteří nás podporovali a fandili nám. Předně pak také Těm, kteří to tuto partu učí (Pepa Horáček, Honza Opitz, Karel Kundera, Petr Báša), protože především i jejich je to výsledek.

Ale v neposlední řadě bych tady zvláštní poděkování ještě jednou věnoval Lindě Janoštíkové za její sportovní gesto, neboť za nepříznivého stavu 0:1 a 18:18 pro jejího svěřence, přiznat milimetrový aut ve svůj neprospěch, to zdaleka neudělá každý. Obzvláště pak, jedná-li se o jejího potomka.

A druhé zvláštní poděkování patří zmiňovanému Dušanovi Aubusovi, který svými pravidelnými psychologickými „zásahy“ do zápasů, dětem v danou chvíli pomohl více než jakýkoli kouč. A to myslím smrtelně vážně…!!!

Ze všech nejvíc samozřejmě pak Vám (Adél, Káťo, Rózo, Marťas, Máro, Mařenko), kteří jste mi dopřáli tu radost s Vámi prožít.

Všem díky, díky, díky…

TomS.

fotografie